Vývoj lidského vědomí
30. 7. 2008
Základní úrovně vědomí
Asi každý z nás tuší, že člověk je mnohostranná bytost. Vždyť máme nejen tělo, máme i vlastní duši s bohatstvím vjemů a prožívání a také ducha, jenž je skutečnou podstatou našeho života, jímž jsme my sami. Mnoho lidí si však běžně uvědomuje pouze své tělo a to ještě nedokonale. I přesto že se často ztotožňujeme se svým tělem, ve skutečnosti si ho uvědomujeme jen málo. Jak často skutečně nasloucháme potřebám svého těla? Nakolik si všímáme co mu prospívá a co ne? Kolikrát se přistihneme, že jsme fyzicky vyčerpaní, ztuhlí, malátní, vyprahlí, přetažení či naopak leniví a nebo ochablí? A jak bděle dokážeme na signály svého těla reagovat?
Kromě těla a jeho pocitů však má každý z nás také duševní potřeby. Mnoho z nás si je vědoma této části sebe sama a přesto jsme stále ještě na hony vzdáleni plného vědomí svého duševního potenciálu. Není to jen rozšiřování vědomostí, schromažďování informací z jakýchkoli oborů. Není to jen zábava, hudba, film atd. Jak hluboce například chápeme původ našich emocí a jejich význam ve vztahu k nám a k našemu okolí? Jak dalece umíme používat svoji mysl v širším smyslu k řešení problémů na subjektivní i objektivní úrovni? Nakolik jsme ochotni a schopni se ještě v životě učit?
A jestliže jen málo lidí si plně uvědomuje své tělo i mysl, pak ještě méně je těch, kteří si uvědomují, že se ve skutečnosti skládají ze tří částí - z těla, mysli a ducha. A přece je tomu tak, jsme více než tělo, ba i víc než tělo a mysl… Jak se staráte o své srdce? Uvědomujete si vůbec své skutečné já? Neubližujete mu? Vyvíjíte se nebo zakrňujete?
Jaký je váš základní postoj k životu? Je váš duch stejně osamělý jako vaše mysl? Nebo se o něj staráte ještě méně? A kdy se naposledy váš duch vyjádřil? Kdy jste naposledy plakali radostí? Kdy jste naposledy napsali báseň? Hráli na hudební nástroj? Tančili v dešti? Pohladili kočku? Vyšli do hor? Plavali v jezeře? Hovořili s někým až do rána? Milovali se s někým dlouhé hodiny? Kochali se na pláži, v lese? Kdy jste naposledy prožívali přítomný okamžik naplno, nyní a tady? Kdy jste naposledy hledali Boha? A kdy jste naposledy upřímně zpytovali své svědomí?
Žijeme-li jako jednorozměrná bytost, jsme hluboce ponořeni do záležitostí těla a jeho zabezpečení. Zajímají nás především peníze, sex, moc, majetek. Tělesná stimulace a uspokojení smyslů. Jistota. Sláva. Finanční zisk.
Žijeme-li jako dvourozměrná bytost, zajímáme se o záležitosti duše. Zajímá nás tvořivost, fantazie, společenské dění, kultura, nové zážitky, nové myšlenky, nové cíle a osobní růst.
Žijeme-li však jako třírozměrná bytost, dosáhneme konečně rovnováhy. Přestaneme se štvát za vnějšími věcmi a začneme se zajímat o záležitosti ducha: vlastní totožnost, smysl života, vztah ke světu, k Bohu, vnitřní zralost, smíření, sebeurčení …
Jak dosahujeme stále vyšších úrovní vědomí, začínáme realizovat všechny aspekty své existence. A vyvíjet se neznamená odhazovat některé aspekty ve prospěch jiných. Znamená to rozšiřovat své vědomí a milovat všechny aspekty svého bytí, být šťastnější a spokojenější.
Vývoj vědomí
Člověk na nevědomé úrovni se nechává vláčet okolnostmi. Například pralidé, před mnoha a mnoha věky, jejichž vědomí se teprve mělo začít rozvíjet, žili podobně jako zvířata vedeni okamžitými pocity, momentálními podněty, nápady a „instinkty“. Ale i dnes, po statisíciletích, je na Zemi stále ještě mnoho jedinců, kteří se rádi nechávají směrovat davem a nebo okolnostmi, aniž by se hlouběji zamýšleli nad tím, jestli je to tak vždy správné a jestli by neměli zvolit jinou cestu.
Skutečný rozvoj osobnosti však začíná právě tam, kde se člověk začíná ptát, co je pro něj dobré a proč. První probuzení k vyššímu vědomí zažijeme ve chvíli, kdy začneme nutkavě pociťovat touhu po poznání vlastního smyslu života a touhu dát svoji nejvyšší myšlenku a nejčistší ideál do souladu se svou každodenní zkušeností.
Když máme na mysli základní otázky svého života, začneme přirozeně nacházet i odpovědi na ně. Všimneme si přitom, že tyto odpovědi mohou pocházet z různých zdrojů. Některé přicházejí z vnějších tzv. objektivních zdrojů – tedy od lidí (ať už přímo osobně, nebo např. knižně, filmem, písní…), jiné z vnitřních tzv. subjektivních zdrojů – z našeho podvědomí, vnitřního hlasu, intuice, snů či popudu svědomí. Žádný zdroj není přirozeně špatný a zrovna tak žádný není sám osobě zaručený. Jestliže však pokračujeme dále v bdělém hledání a vnímání skutečnosti, naučíme se přirozeně rozlišovat správné od nesprávného bez ohledu na zdroj. To pak začínáme pozvolna praktikovat ve svém životě, získáváme nové a nové zkušenosti a tak se otevíráme univerzálnímu procesu probuzení, duchovnímu oživení a cestě k vyššímu vědomí.
Ti, kteří v minulosti dosáhli duchovní zralosti a realizovali tak nejvyšší ideál lidství, se nazývali osvícení mistři. Abychom i my dosáhli osvícení, musíme otevřít svou mysl a své srdce. Pokud to dokážeme, poznání k nám bude přicházet přirozeně a spontánně. To je polovina cesty. Abychom však dosáhli také mistrovství, musíme najít a udržet harmonii mezi duchem, myslí a tělem tak, aby působili jednotně a celistvě. To je druhá část cesty. Teprve když své intuice a vnitřní hnutí budeme schopni nezkaleně přijímat a chápat ve své mysli, můžeme je také vyjádřit vlastními slovy a především činy. Osvícenými mistry se staneme ve chvíli, kdy dokážeme myslet, hovořit a jednat v souladu se svým nejvnitřnějším citem a nejčistším vědomím.
Kdo udržuje své myšlenky čisté a má pevné chtění k dobrému, takové chtění, které se neodvratně a zákonitě projeví jeho vlastními činy, ten již je na cestě k nejvyššímu. Proto nás také Abd-ru-shin ve své knize Ve světle pravdy neustále povzbuzuje: „Udržujte krb svých myšlenek čistý, tak založíte mír a budete šťastni!“